Vánoční pohádka: Vánoční noc má tajuplnou moc
Nenáviděla Štědrý den. Vytáčelo ji, jak na ni celý prosinec vyskakovaly reklamy o včasném nákupu dárků, venku všude blikala světýlka a kýčovité ozdoby a písničku Last Christmas už poznala po prvním zahraném akordu. Proto se 24. 12. zavřela doma, vypnula telefon a celý den strávila v posteli s hororovou knížkou. Kdyby věděla, co ji tu noc čeká, nikdy by si ten horor nezačala číst. Tu noc se jí zdály tři sny, které jí změnily život.
Dárek loňských Vánoc
Dalibor zapnul vibrátor a přisedl si vedle ní. Začal ji něžně líbat na krku a do ucha jí šeptal, jak moc po ní touží. Vibrátorem jí přejížděl po bradavkách, které jí pod podprsenkou začaly tuhnout. Cítila, jak vlhne a jak ji začalo šimrat v rozkroku. Roztáhla nohy a vybízela ho tím, ať se jí zmocní. Dalibor se k tomu ale neměl. Pořád ji jen dráždil přes oblečení, laskal jí šíji, šeptal jí sprosťárny a ona šílela touhou. Když už myslela, že se na něj nenasytně vrhne, konečně jí sundal šaty a rychlým, zkušeným pohybem rozepnul podprsenku. Kalhotky jí ještě nechal a vibrátorem jen přejížděl nahoru a dolů. Klitoris jí brněl jako nikdy předtím a ona tak moc chtěla konečně dosáhnout vyvrcholení. Dalibor na chvíli vypnul vibrátor a svá ústa přesunul k jejímu bříšku. Zlehka ji kousnul do pasu a ona slastně vydechla. Ústy jí stáhnul kalhotky a svými prsty přejel po jejím vzrušením naběhlém klitorisu. Tentokrát si na pomoc vzal kromě vibrátoru i tučňáka. Díky tomu, jak byla vzrušená, do ní vibrátor vklouznul jako po másle. Ona svou pánví začala na vibrátor přirážet jako o život. Tučňáčka mu sebrala z rukou a sama si začala dráždit poštěváček. Cítila, jak jí pulzuje celé tělo, a vzdychala tak nahlas, že je museli slyšet i všichni sousedé v baráku. Druhou rukou Daliborovi stáhla kalhoty a do ruky vzala jeho tvrdý, pulzující penis. Byť se jí to s vibrátorem neskutečně líbilo, chtěla uvnitř sebe cítit jeho. „Dalibore, prosím, vem si mě!“ Dalibor už dál na nic nečekal a mocně jí ho vrazil dovnitř.
Párkrát vášnivě přirazil, když vtom mu nehty zaryla do zad a v návalu euforie se mu zakousla do ramene. Cítil, jak se jí stáhly stěny uvnitř a jeho penis byl v tak těsném sevření, že mu chybělo málo a udělal by se taky. Proto si lehnul vedle ní a užíval si pohled na její spokojený úsměv. Ona se k němu nahnula a vroucně ho políbila na rty. „Dalibore, miluji tě, miluji tě hrozně moc. Kéž by tahle noc nikdy neskončila a my takhle vedle sebe mohli ležet navždy.“
Teď jsme každý sám
Zase se jí zdál sen. Tentokrát byl ale jiný. Jakoby v tom snu vůbec nebyla. Jen se vznášela jako duch nad zasněženým nočním městem. Toulala se tmavými ulicemi a okny se dívala na to, jak jsou všichni šťastní a spokojení. Děti si v postelích po tmě tajně hrály s novými hračkami. Dospělí se k sobě tulili na sedačce u televize a pojídali cukroví. Kdovíproč se zastavila u bytu, kde vůbec nebyla vánoční výzdoba, a se zájmem nahlížela dovnitř. Přemýšlela, proč jí je ten byt tak povědomý, když v tom uviděla Dalibora, jak sedí na gauči. Televize byla zhasnutá, pokoj osvětlovala jen malá lampička na stěně. Dalibor v ruce držel mobil a něco si prohlížel. Chtěla se podívat, co si prohlíží, tak se k němu vydala blíž. Než se však dostala k němu, zvedl hlavu a hleděl jí přímo do očí. Viděl ji snad? Vždyť je duch! Chvíli se na něj upřeně dívala a cítila, jak se topí v jeho oříškově hnědých očích. Dalibor si povzdechnul a pohledem sjel zase k telefonu. Najednou jako by se zvedl vítr a ten ji odtahoval pryč. Křičela, chtěla zpátky k němu! Natahovala ruce a snažila se ho obejmout.
S křikem se zase probudila. Proboha, co se to dnes děje? Jeden horší sen než ten druhý. Ani se nesnažila vstát z postele. Přikryla si hlavu peřinou a brečela. Teď už to nebyly jen slzičky. Pláčem se doslova zalykala. Vyčerpáním po pár minutách opět upadla v hluboký spánek.
Štědrý den
Ve snu ležela na posteli. Stará a vrásčitá. Nemohla se vůbec hýbat. Snažila se pohnout rukou nebo nohou, ale nešlo to. Chtěla křičet, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Kolem ní chodily kočky a zoufale mňoukaly. Otíraly se jí o tělo, které vůbec necítila. Ve své mysli se snažila se pohnout. Kdyby jen tělo dělalo, co po něm chtěla!
Žuchla na zem z postele a s výkřikem okamžitě vyskočila na nohy. Prohlížela si své ruce, ale po vráskách ani památky. Pro jistotu se ještě prošla po pokoji a hledala kočky. Po kočkách naštěstí ani vidu, ani slechu. Zalezla zpátky do peřin a spánek se dostavil téměř během vteřiny. Kdoví proč byla hrozně unavená.
Ráno se probudila rozlámaná jako po těžké párty. S bolestí hlavy se vypotácela z postele a otevřela ledničku, aby si nalila sklenici vychlazené vody. S těžkostí sebou plácla na gauč a zapnula televizi. Z ničeho nic vyskočila z gauče, jakoby se napíchla na špendlík. „Cože? Jak 24. 12., televize se mi zbláznila? Vždyť to bylo včera!“ S údivem koukla na mobil a opravdu. Dnes bylo 24. 12. „Copak jsem se snad zbláznila?“ V televizi dávali stejný program co včera a na stole měla došlé pohledy, které předešlého dne vyhodila do koše v návalu vzteku.
Chvíli zmateně přemýšlela, co se to jen děje a v hlavě si přehrávala sny z předešlé noci. Snaží se jí tím osud něco naznačit? Dívala se jen tak do nikam. Pak si došla pro mobil a vyťukala do něj automaticky číslo, které znala nazpaměť. „Emily?“ ozvalo se z telefonu. „Dalibore, strašně moc mě to všechno mrzí. Můžeme si navzájem ještě odpustit? Vím, že už je to skoro měsíc, ale strašně moc mi chybíš.“ Její předem připravený proslov přerušil hlas z telefonu. „Emily, zpomal. Já už jsem ti odpustil dávno. Miluji tě.“
