Adam Durčák
Potřebujete poradit? Zavolejte Adamovi
596 810 697 (Po–Pá 8–20, So–Ne 8–12)
100% diskrétně

Zapojte se do našeho věrnostního programu a získejte slevy a výhody!

0
Košík
Váš košík zatím neobsahuje žádné vzrušení.

Není to škoda? Pokud potřebujete poradit, využijte naši poradnu nebo nám rovnou zavolejte na 596 810 697.

Cena dopravy
IN TIME - kurýr
79 Kč
Česká pošta - Balík do ruky
89 Kč
PPL - kurýr
89 Kč
Zásilkovna - osobní odběr
49 Kč
Osobní odběr Prodejna Havířov
Zdarma

Doprava zdarma při nákupu nad 1 400 Kč.

Menu
Play! zóna Magazín Erotické povídky Povídka: Větve z lesa připraví se, tvoje kunda nažhaví se

Magazín - Erotické povídky

Povídka: Větve z lesa připraví se, tvoje kunda nažhaví se

Erotické povídky Erotické povídky

Ano, Sarah chtěla zažít něco vzrušujícího během letu, ale nemuselo to dopadnout takhle. Ne, létání samotné ji netrápilo, neměla problémy s letadly ani helikoptérami – v jedné se nyní nacházela, ale nízké přelety nad lesy a údolími jí dneska nějak nedělaly dobře.

Protože šlo o civilní let a neočekávaly se od ní nějaké výkony, měla na sobě normální civilní oblečení, konkrétně džíny a košili. Klobouk nechala doma, byla hrdá na svoje světlé vlasy třepotající se ve větru.

Pozorovala okolní krajinu a akorát občas zatnula zuby, když se něco z povrchu objevilo za skleněnou stěnou vrtulníku ve stejné úrovni jako stroj samotný.

Po nějaké době si ale zvykla i na tyhle okolnosti a začala si let docela užívat. Krajina kolem byla členitá, plná pohoří i jezer, takže se bylo na co koukat a Sarah přírodu odjakživa zbožňovala. Kdyby ne, asi by ji těžko na tenhle výlet kdokoli vytáhl.

V jeden moment dokonce neodolala, zvedla se ze sedačky a dřepla si kousek od skleněné stěny, držíc se přitom madel na podlaze i v konstrukci vrtulníku.

Dívala se ven a doslova se vpíjela do té krásné, neporušené a lidskou nohou zatím nedotčené krajiny. Při pohledu na obzor, na jasnou oblohu a oblaka, která tiše dávala najevo, že ať bude člověk dělat co chce, příroda mu vždycky ukáže, kdo je tady skutečným pánem, jí ukápla zároveň slza dojetí, zároveň v ní trochu zatrnulo.

Kdyby tak hory mohly vyprávět, co všechno člověk vyváděl za svou historii. Pomyslela se v jednu chvíli.

Tohle zamyšlení se jí za chviličku vymstilo. Když totiž vrtulník prolétal pod jedním kamenným obloukem, pilot to o fous nevychytal a škrtnul vrtulí o kamennou klenbu.

Ve výsledku se nestalo nic vážného, ale stroj se rozkolíbal a jak Sarah hledala něco, čeho by se pevně chytla, jak na potvoru jí padla ruka na kličku od vrátek samotných.

S leknutím, heknutím a nedostatkem dechu, protože venku to docela foukalo, balancovala chvíli tak na půl cesty mezi pádem a návratem dovnitř.

Ostatní v prostoru nakročili, aby jí pomohli, jenže jejich váhový přesun ve stroji, který sám visí ve vzduchu, dílo dokonal.

Sarah to škublo rukou a najednou věděla, že je malér.

Země i obzor byly chvíli nahoře, chvíli dole.

Naštěstí, než stačila nabrat skutečně nebezpečnou rychlost, zastavila se o vrcholky stromů v zalesněném údolí pod tím kamenným obloukem.

 

Když se po nějaké době probrala trochu z úvodního šoku a zjistila, že dýchá, je při vědomí a podle absence bolesti nemá nic zlomeného, začala se rozhlížet kolem sebe.

Držela se větví ve špičce vysokého sekvoje a kolem ní nebylo nic jiného než moře stejně zelených větviček.

Dobře, blesklo jí hlavou, takže žiju, jsem někde na stromě a nemůžu se tu moc zdržovat, i když to tu začíná být docela pohodlné. Musím se nějak dostat na zem, ale za boha živýho nevím, jak je to vysoko a jak dlouho to bude trvat. Takže dost vnitřního kecání a honem do práce.

Sarah byla cílevědomá, když si něco vzala do hlavy, jen tak snadno se toho nepustila. Tady navíc přepnula na ten mód mozku, kdy prostě musíte něco udělat a nemůžete si vymýšlet protiargumenty.

Rozhlédla se po struktuře větví.

Pak začala pomalu sjíždět po povrchu větve, kterou objímala rukama i nohama.

A tady se projevilo šibalství stromu samotného, které by za jiných okolností uvítala, ale dneska bylo skutečně spíš na překážku. On ten strom neměl hladkou kůru. A jak se k němu tiskla, aby nespadla, začaly ji vroubky a drobné nerovnosti přes džíny šimrat na kundičce.

Aniž chtěla, několikrát zasykla a ztratila trochu sílu v rukách i nohách. Díky tomu trochu zrychlila svůj opatrný sestup a ucítila další lehký nával rozkoše. Větev se totiž rozšiřovala a tím pádem roztahovala Sarah nohy, takže se lépe dostala do jejího rozkroku.

Sarah se přitiskla obličejem ke dřevu a snažila se se zavřenýma očima opět najít vnitřní klid a rozvahu. Na pár minut se jí to podařilo, ale pak jí čekal další sestup a situace se opakovala.

Musela se držet, musela se nějak po kouskách dostat dolů, ale zároveň byla vystavena nedobrovolné masturbaci, která ji ale také lákala.

Konečně se dostala pod úroveň dalších korun a rozhlédla se kolem sebe znova. Po krátké úvaze se pustila a zachytila se větve asi dva metry pod ní.

To už byly větve, po kterých se dalo normálně šplhat a člověk je nemusel objímat nohama.

To ale Sarah nevěděla, že i tady se na ní něco chystá.

Strom měl větve trochu jako zvětšené jehličky smrku. I když po nich lezla v určité vzdálenosti, některá z těch kratších ji vždycky mezi nohy zatlačila. Takže stejná situace jako předtím.

Sarah to sice taky trochu lezlo na nervy, ale aspoň to tady bylo bezpečnější než nahoře, když se člověk mohl držet jen jednoho kusu dřeva. Když už viděla několik metrů pod sebou pevnou půdu – nebo v to aspoň doufala – dovolila si na chvíli povolit ostražitost.

Rozepla si džíny a začala se na klitorisu cíleně o větve drbat. Byla to krkolomná pozice, ale Sarah byla nadržená jako zvíře.

Pak si na větev přímo sedla a nechala si jí přes kalhotky pronikat, kam jen to šlo. Bylo jí jedno, jestli kolem někdo je nebo jestli jenom plaší zvířata. Řvala na celé kolo, protože tohle se prostě nedalo.

Kupodivu, i když ji trefil orgasmus, udržela aspoň minimum sebekázně a udržela se na stromě.

Džíny si zapnula jen na knoflík a napůl omámená a v mrákotách nějak sestupovala po větvích dolů.

Občas se ještě nechala trochu plácnout napnutou větví přes prsa a to, co pružné dřevo začalo, dokončila jednou volnou rukou.

Když ucítila pod nohama konečně pevnou zem, respektive hromádku měkkého listí, jen sebou plácla na záda, dívala se do korun stromů nahoře a rychle oddechovala.

Únava, adrenalin plus rozkoš, kterou si cestou cíleně i neúmyslně dopřála, to všechno se teď smíchalo do podivné směsi zoufalství, klidu a totálního uspokojení.

Jistě, za chvíli bude muset řešit takové věci jako směr, vodu a všechno ostatní ohledně přežití v divočině.

Ale teď tu byla jen doznívající rozkoš, jen prostá radost z toho, že je živá a chvíle, kdy si užívala vlastní existenci bez ohledu na okolnosti.

A vzato kolem a kolem, pokud další pouť divočinou bude v podobném duchu, tak nebude potřebovat ani ten černý vibrátor, který si původně přibalila do batohu.

Pokud jsou všechny stromy i keře v okolí takhle schopné, vystačí si prostě se dřevem. Nebude to poprvé, ale teď se na to skoro těšila. 

Ve vedlejší roli – Vibrátor s přísavkou a varlaty 20 cm Černoch