Adam Durčák
Potřebujete poradit? Zavolejte Adamovi
596 810 697 (Po–Pá 8–20, So–Ne 8–12)
100% diskrétně

Zapojte se do našeho věrnostního programu a získejte slevy a výhody!

0
Košík
Váš košík zatím neobsahuje žádné vzrušení.

Není to škoda? Pokud potřebujete poradit, využijte naši poradnu nebo nám rovnou zavolejte na 596 810 697.

Cena dopravy
IN TIME CZ - kurýr
79 Kč
Česká pošta - Balík do ruky
89 Kč
PPL - kurýr
89 Kč
Zásilkovna CZ
49 Kč
Osobní odběr Havířov
Zdarma

Doprava zdarma při nákupu nad 1 400 Kč.

Play! zóna Magazín Rozhovory Rozhovor: Lady Aradia: každou ženu baví kontrola orgasmů svého manžela

Magazín - Rozhovory

Rozhovor: Lady Aradia: každou ženu baví kontrola orgasmů svého manžela

Rozhovory Rozhovory

Rozhovor s legendární Lady Aradií o BDSM, otrocích, jejích začátcích i erotických pomůckách...

Kdy jste se začala zajímat o BDSM? Co vás k tomu přivedlo?

Myslím, že to je špatně položená otázka. O BDSM se člověk nezajímá, BDSM je člověk buď orientován, nebo není. Jde o vrozenou záležitost, která se většinou u lidí projevuje už v dětství a s rozvojem sexuality si tuto orientaci jedinec postupně začíná uvědomovat. Já vyrůstala jako vojenská dcerka mezi kluky a často jsme si hrávali na vojáky. Pamatujete si na seriál „Čtyři z tanku a pes?“ Já byla Marusia.

S klukama jsme si hráli na válku a samozřejmě, že jsme měli i zajatce. Ty jsem přivazovala ke stromu a vyslýchala je a trápila. Ale i já byla občas zajatkyní. Později, v době dospívání, byly mé první mé sexuální zkušenosti spíš opačné, submisivní. Nejspíš proto, že jsem neměla zkušenosti a hledala a postupně nalézala sama v sobě, co by mi v sexu nejvíc vyhovovalo. Takže tím odpovídám na vaši druhou otázku.

Byla jste od začátku dominantní?

V sexu určitě ne. Dominance vyžaduje určitou zkušenost a životní zralost. Na druhé straně je pravda, že dnes si už nedokážu představit, že bych nějakému dominantovi dělala otrokyni.

Musela by to být hodně silná osobnost, abych před ním měla respekt a dokázal mě srazit na kolena. Což žádný z dominantních klientů, kteří to na mě kdy zkoušeli, nedokázal. Dominance je podle mě o síle osobnosti a inteligenci a takových lidí není moc.

Jak se Vaše práce promítá do Vašeho soukromého života?

Měla by? Můj manžel je mým dvorním fotografem, líbí se mu fotit fetiš a máme společné záliby. Není zrovna „subík“, ale moji práci toleruje a respektuje, dobře ví, že jsem pomohla spoustě manželským párům a že práce dominy není jen o tom někoho ponížit anebo udělat určitou praktiku. Já se snažím čím dál víc pracovat s páry, učit je, jak si ve vztahu poradit, když jeden z nich je, jak my říkáme, BDSM pozitivní. To považuji za hlavní smysl mé práce.

Ostatně jsem vystudovaná psycholožka a myslím, že v této zemi není nikdo, kdo by těmto párům mohl lépe pomoci, než já. Teď to vypadá, že se pěkně vytahuji, ale je to pravda. Na rozdíl od sexuologů, kteří mohou tyhle věci probrat pouze teoreticky, mám já výhodu, že po konzultacích můžeme přejít i k praxi, kdy se např. partnerka v roli mé pomocnice – komtesy učí, jak jednat se subíkem a jaké praktiky a jakým způsobem používat.

Berete BDSM jako typ psychoterapie, vaši klienti netouží po dlouhodobém BDSM vztahu? Jaký je z psychologického hlediska rozdíl mezi člověkem, který jednou za čas vyhledá služby dominy a člověkem, který takto žije v dlouhodobém vztahu?

Každý můj klient touží po dlouhodobém BDSM vztahu. Pokud to jen trochu jde, snažím se, aby takového vztahu docílili. Budete se divit, ale většina žen, přestože o BDSM svého partnera a ostatně i o BDSM obecně zpočátku nic neví, pokud se jim správně vysvětlí, aby si v tomto vztahu našly něco, se líbí, ať už v sexu nebo v životě, jim, se rychle chytne a rády se naučí roli Paní. Například nedávno u mě byl manželský pár. Manželka si stěžovala na partnera, že má ve zvyku ji ponižovat před kamarády. Rád používá vtípky typu, kdy ženská může odejít od dřezu s nádobím. No tehdy, když přivezou uhlí a tak podobně a že jí to uráží.

Poradila jsem jí, ať si pořídí sešit hříchů, kde si bude zapisovat, co špatného její miláček za ten den provedl. A večer potom bude zúčtování.Brzy se manžílek naučil dávat si pozor na pusu. Anebo dlouhodobé nošení pásu cudnosti pro muže. To baví skoro každou ženu. Kontrola manželových orgasmů a masturbace, odemknutí pásu za odměnu, zamknutí za trest. Divila byste se, jaké dokážou být „vanilkové manželky“ najednou bestie.

Popisujete pět fází psychoterapie, jsou psány tak, jakoby platily jenom na muže, platí stejně i pro ženy?

Psychoterapie? Máte asi na mysli fáze od puzení po realizaci své BDSM fantazie. Neřekla bych, že jde o psychoterapii, ale spíš o skutečný cyklus, kdy se začnou ozývat naše pudy. U každého člověka je tento cyklus různě dlouhý, u někoho je to měsíc, u jiného půl roku, u někoho třeba týden. Platí to obecně u mužů, stejně jako u žen. Ale myslím, že jsem touto mojí teorií neobjevila nic nového. Ostatně toto platí i u „klasického sexu“. Když ho nemáte, jste nevyrovnaná, nervózní, toužíte po něm. Když se uvolníte, dosáhnete orgasmu, jste na chvíli zase v pohodě.

Ne nadarmo se v psychologii tvrdí, že jednou z příčin hysterie u žen je dlouhodobé sexuální strádání a nedostatek orgasmů. Na rozdíl od „klasického sexu“ u BDSM vztahu pak nastupují často výčitky (panebože, proč mám tohle zapotřebí?) bagatelizace a racionalizace (je mi líp, o nic strašného přece nešlo, ale určitě to bylo naposledy.Příště na to už určitě nebudu myslet!).

Je všech pět fází nezbytných? Existují jedinci, kteří nějakou fázi vynechají? Která fáze je nejčastěji vynechávaná? Žena prý nepotřebuje k sexuálnímu uspokojení orgasmus.

Jsou tací, kteří se smířili se svým sexuálním zaměřením a vypouští fází sebeobviňování a výčitek. Prostě se naučili žít se svojí orientací, pochopili, že patří k jejich životu a že BDSM session zkrátka k životu potřebují.

Existuje určité procento žen, které k životu nepotřebují sex. Ale také jisté procento mužů! Na tuto skutečnost se v nejrůznějších studiích často zapomíná. Nejenže mohou být frigidní ženy, ale i muži.

Jistě, že pro hodně žen je důležitý pocit, že vzrušují a dokážou uspokojit muže. Je to pro ně určité psychické uspokojení a občas mohou pak muži prominout, že neuspokojí je. Rády mu zahrají dokonce divadýlko, jaký mají orgasmus, aby měl pocit, jaký je nadsamec. Ale já osobně si myslím, že tohle není úplně dobré řešení. I žena potřebuje orgasmus. Nemusí ho mít vždycky, ale pokud ho nemá vůbec, je frustrovaná. Vůbec si myslím, že hraní divadélka v posteli je dost kontraproduktivní.

Muž potom nabude dojmu, jaký není „kanec“ a postupně se přestane v posteli snažit. Zde je opravdu důležitá komunikace mezi partnery a ne lži. Partnerka se přece nemusí stydět, že se zrovna dnes neudělala, když je vystresovaná z práce, ale zkrátka to partnerovi sdělí. „Dnes to bylo pro tebe, bylo to krásné, příjemné, ale chyba je dnes ve mně. Jsem unavená. Příště to uděláš zase ty pro mě.“ Na druhé straně by si i partnerka měla říct, když je „nadržená“, když má náladu na to dosáhnout orgasmus a partner by jí měl vyjít vstříc.

Nedávno u mě byl pár, kdy si manželka stěžovala, že se s ní manžel nechce pořádně milovat. Manžel na ni hned zaútočil, že se přece milují každý večer! Manželka se rozplakala. Odpověděla jsem za ni: „Deset vteřin kopulace není milování". Vaše žena chtěla jen říct, že už s vámi neměla dlouho orgasmus.“ A to byl přesně ten případ. Žena hrála divadlo a manžel ani ve snu netušil, že by v sexu nějak strádala. Tohle jsou hodně časté případy, se kterými se setkávám ve své poradně. Na to, dámy, pozor! Hraním divadla v posteli jste samy proti sobě.

Existují klienti, které jste kvůli jejich požadavkům odmítla?

Samozřejmě. Jsou praktiky, které nedělám. Patří k nim například kaviár nebo třeba klasický sex. Párkrát se stalo, že ke mně přijel klient s představou, že BDSM je milování v poutech. K těmto účelům slouží erotické salony, ne SM studia.

Dalo by se BDSM jako forma psychoterapie přirovnat k sebepoškozování otroka?

Sebepoškozování má nejrůznější příčiny. Jednou z nich může být i BDSM orientace. Ale jsou to spíš výjimky. Většinou je příčinou sebepoškozování odbourávání úzkosti, nenávist k sobě samému, svému tělu, způsob řešení psychických problémů. Zde může pomoci psychiatr.

Sexuální preferene se časem mění, je častější změna preferencí z dominanta na otroka nebo naopak?

U každého je to individuální. Někdo dokonce může být dominantně – submisivní celý život, vyhovuje mu střídání rolí, někdo je celý život „subíkem“, u dalšího se to během života může změnit, někdo má fáze dominantní po určitou etapu života a potom zase fázi submisivní, jiný naopak. Těžko se dá procentuálně vyčíslit, kdo to má tak či onak.

Jaký máte vztah k erotickým pomůckám a jaké nejčastěji používáte, Vy i Vaši klienti?

No samozřejmě, že Erotická pouta, Důtky, bičíky a plácačky, Obojky a vodítka, ale i Dilda, Vibrátory, Elektrosex. Bez pomůcek by moje lekce nebyly úplné. Mnoho klientů vzrušuje už jen atmosféra studia, kde to voní kůží, latexem, po zdech jsou rozvěšené nejrůznější bičíky a trestající pomůcky, roubíky, kukly atd.

Ovšem nechci tím říct, že množství erotických pomůcek vypovídá o kvalitách dominy. Znám spoustu dominantních žen, které si doma vystačí s kusem provazu a několika svíčkami. Dominance je o manipulaci, o převzetí nadvlády nad otrokem či otrokyní, pomůcky jsou pak rekvizity, které mohou, či nemusí být použity.

Rozhovor vedla Táňa

Lady Aradia, www.aradia.cz