Adam Durčák
Potřebujete poradit? Zavolejte Adamovi
596 810 697 (Po–Pá 8–20, So–Ne 8–12)
100% diskrétně

Zapojte se do našeho věrnostního programu a získejte slevy a výhody!

0
Košík
Váš košík zatím neobsahuje žádné vzrušení.

Není to škoda? Pokud potřebujete poradit, využijte naši poradnu nebo nám rovnou zavolejte na 596 810 697.

Cena dopravy
IN TIME CZ - kurýr
79 Kč
Česká pošta - Balík do ruky
89 Kč
PPL - kurýr
89 Kč
Zásilkovna CZ
49 Kč
Osobní odběr Havířov
Zdarma

Doprava zdarma při nákupu nad 1 400 Kč.

Play! zóna Magazín Rozhovory Rozhovor: Altair – převlékám se za koně

Magazín - Rozhovory

Rozhovor: Altair – převlékám se za koně

Rozhovory Rozhovory

Altair - převlékám se za koně. Rozhovor s Altairem o ponyplay, BDSM a životě...

V rámci BDSM se převlékáte za koně, jste pouze submisivní, nebo někdy i dominantní?

Jsem switch, takže podle okolností. Pokud jsem za koně, tak si většinou hraju na subíka, i když pokud se mi někdo znelíbí, může dostat co proto i tak. Nicméně líbí se mi i druhá strana, takže záleží spíš na okolnostech, příležitosti a osobách a obsazení.

Ve Vašem koňském převleku se asi nedá při výcviku moc dýchat, je nedostatek vzduchu také praktika BDSM?

Je to sexuální praktika, která ovšem nemusí mít nutně nic společného s BDSM. A rozhodně mne nevzrušuje. Že se v mé masce špatně dýchá (a taky je z ní špatně vidět a taky se v tom nedá moc hýbat…) beru nikoliv jako výhodu, ale jako nutné zlo.
Ono obecně, můj fursuit (kostým) mne nijak nevzrušuje, je to jenom prostředek pro to, abych se mohl chovat jako kůň a předvádět se. Když to má být vyloženě vzrušující, jsem jenom v postroji – ale to zase není tak zábavné a rozhodně je to podstatně méně esteticky oslovující pro přihlížející.

Myslela jsem, že právě oblékání do různých postrojů a kostýmů má být to vzrušující.

Jak pro koho. Pro mne ne, já se tím jenom bavím.

Jste jako kůň poslušný nebo děláte jezdcům naschvály?

Jak kdy, jak ke komu – jako skutečný kůň. Samozřejmě zkouším, co si ještě můžu dovolit, co mi projde a co už ne. Obecně mne baví a vzrušuje právě to, že musím poslouchat – v normálním životě to moc nedělám. Nicméně když se nudím, vymýšlím koniny a je na „jezdci“, aby si mě srovnal, jak umí.

Je těžké v dnešní době najít zodpovědného dominanta/dominu?

To je těžké v každé době… I když v mém případě zase ne tak moc, protože mne nepřitahují žádné extrémní praktiky, kde by hrozilo nějaké nebezpečí. Na pruhy na zadku ještě nikdo neumřel, takže i když to dominant „nezodpovědně přežene“, celkem se nic neděje.
Něco jiného by bylo, kdybych byl na nějakou sofistikovanou závěsnou bondáž nebo zmiňovanou asfyxii (dušení), to bych musel lépe zvažovat. Také kdybych byl křehká slabá subinka, asi bych to viděl jinak. Nicméně protože vydám za celé hejno subinek, moc se nebojím.

Subinky to tedy mají těžší?

Jak se to vezme. Mohou být snadno zneužitelné fyzicky, ale muži jsou zase snáze manipulovatelní psychicky. Ale to není žádné specifikum BDSM, platí to obecně.

BDSM pozitivní lidé jsou často odsuzování okolím, pokud svoji orientaci netají, dá se mínění veřejnosti nějak změnit nebo je lepší se skrývat?

S názorem, že úchylové („úchyl“ jest terminus technicus, kterým se obvykle v českých zemích označujeme) jsou odsuzováni a diskriminováni nesouhlasím. V drtivé většině případů je vaše sexuální orientace okolí lhostejná, obecně jsou lidé v ČR velmi tolerantní. Pokud je o vás známo, že máte nějakou úchylku, může se to stát námětem konverzace či více či méně duchaplných vtipů. Stejně jako jakýkoliv jiný koníček a podobně.

Toto tedy platí ve větších městech, na vesnicích, kde každý vidí druhému do talíře, to může být trochu jinak, ale v konečném důsledku vždycky závisí na vás, jak moc vy sama máte se svou sexuální orientací problém. Pokud nemáte, těžko vám jejím prostřednictvím nějak ublížit. Pokud máte, je to jako s každou jinou slabostí – stejně tak dobře můžete být zrzavá, nosit brýle nebo ráčkovat. Výtečným příkladem je madam Aradia, Lenka Teremová, takto profesionální domina, která žije v malé vísce, svými zálibami a povoláním se nijak netají a stala se všeobecně přijímanou součástí místního koloritu.

Problémy mají lidé obvykle se svými blízkými – rodiči, případně nic netušícím partnerem. Protože lidé tyto věci vnímají jinak u kolegy z práce, jinak u vlastního syna, například. Tam je právě užitečné, aby obecná veřejnost měla nějakou realistickou představu, co to BDSM vlastně je, že to není nic extra zvráceného, škodlivého a nebezpečného.

Skrývat nebo neskrývat, to záleží čistě na vás. Obecně není důvod někoho seznamovat s detaily své sexuální orientace, ať už je jaká chce. Běžně třeba kolegům v práci nejspíše nevykládáte, jestli se vám líbí třeba orální sex, nebo jaké jsou vaše oblíbené polohy. Pokud jste založení exhibicionistického a rádi se o tom bavíte, můžete to dělat i s BDSM praktikami. Pak máte třeba i větší šanci, že si najdete vhodného partnera, který bude vaše záliby sdílet.

Podle mého názoru neexistuje univerzální rada a záleží na osobních preferencích. Pokud jste extrovert a exhib a rádi se pochlubíte, dělejte to. Pokud jste introvert a myslíte si, že nikomu není nic do toho, co děláte v posteli, máte taky pravdu a mlčte.

Jaký je Vás vztah k erotickým pomůckám? Jaké nejraději používáte?

Klasické erotické pomůcky používám relativně zřídka. Sbírám jezdecké bičíky, ale to lze těžko považovat za erotickou pomůcku per se, zejména s přihlédnutím k tomu, že některé kousky jsou přes sto let staré a jsou jenom na okrasu.

Takže z klasičtějších věcí to, co se používá při ponyplay – postroje, udidla, anální kolík s koňským ocasem a podobně.

TIP: Rozhovor: Lady Aradia – kontrola orgasmu